Rozdíl mezi katolictvím a protestantismem spočívá především v tradici, chápání svátostí a struktuře církve. Zatímco katolická církev je více hierarchická a rituální, protestantská církev klade větší důraz na Bibli a osobní zkušenost víry. Obě denominace obohacují křesťanství různými způsoby – a v mnoha regionech také rostou ekumenické společné rysy.
Protestantství a katolicismus: přehled nejdůležitějších rozdílů
Pokud se ptáte, v čem se liší katoličtí a protestantští křesťané, nejste sami. Obě denominace patří ke křesťanství, ale v průběhu historie si vyvinuly odlišné víry, rituály a struktury. Navzdory mnoha rozdílům sdílejí katolíci a protestanti víru v Ježíše Krista jako Syna Božího a Spasitele. Slaví společné svátky, jako jsou Vánoce, Velikonoce a Letnice, a orientují se na Bibli jako ústřední dokument víry.
- Vedení církve: Papež v Římě je považován za nejvyššího duchovního vůdce katolické církve. Rozhodnutí jsou často přijímána centrálně. Pro protestanty neexistuje papež. Evangelická církev je organizována decentralizovaně – s regionálními církvemi nebo synody, které samostatně rozhodují o mnoha otázkách.
- Bible a tradice: Pro protestanty i katolíky je ústředním bodem Bible. Evangelíci věří, že základem víry je pouze Písmo svaté („sola scriptura“). Kromě Bible je v katolické víře důležitá také církevní tradice. Patří sem například učení koncilů nebo výklad církevních otců a papeže.
- Svátosti: V katolické církvi existuje sedm svátostí, mezi nimi křest, eucharistie (večeře Páně), zpověď, biřmování, manželství, kněžské svěcení a pomazání nemocných. Bohoslužba je silně ovlivněna liturgií, s pevně stanovenými postupy a obřady. V evangelické církvi jsou uznávány pouze dva svátosti: křest a večeře Páně, protože pouze tyto byly přímo zavedeny Ježíšem v Bibli. Bohoslužby jsou často jednodušší a více zaměřené na kázání.
- Večeře Páně: Katolická církev zastává víru, že chléb a víno se skutečně proměňují v tělo a krev Kristovu (transsubstanciace). V protestantské víře je večeře Páně chápána symbolicky – chléb a víno připomínají poslední večeři Ježíše s jeho učedníky a posilují víru, aniž by se materiálně proměnily.
- Zpověď a odpuštění hříchů: Katoličtí věřící vyznávají své hříchy knězi, který je může odpustit – jedná se o ústřední svátost. Pro protestanty není zpověď povinná. Odpuštění hříchů se děje přímo skrze víru a osobní modlitbu.
- Manželství, celibát a ženy v duchovním úřadu: Kněží v katolické církvi nesmějí uzavírat manželství (celibát) a svěcení je vyhrazeno pouze mužům. V evangelické církvi mohou faráři a farářky uzavírat manželství a v mnoha regionálních církvích jsou ženy v duchovním úřadu samozřejmostí.
- Uctívání svatých a Panny Marie: Katolíci uctívají Marii, matku Ježíše, a mnoho svatých. Ti jsou považováni za přímluvce u Boha. U protestantů je v centru pozornosti přímý vztah k Bohu – uctívání svatých je neobvyklé, Marie je sice respektována, ale není uctívána.
Jaké historické události přispěly k rozkolu?
Následující historické události významně přispěly k rozkolu mezi katolickou a evangelickou/protestantskou církví:
- Zveřejnění 95 tezí Martina Luthera v roce 1517: Luther v nich kritizoval nešvary, jako byl obchod s odpustky v katolické církvi, a tím zahájil reformaci.
- Říšský sněm ve Wormsu v roce 1521: Na říšském sněmu bylo Lutherovi odmítnuto odvolání jeho tezí. Následně byl prohlášen za psance, což prohloubilo rozkol s katolickou církví.
- Selské války 1524–1526: Selské války byly částečně sociálními povstáními, částečně nábožensky motivovanými reformací. Zhoršily konfrontaci mezi katolíky a protestanty.
- Confessio Augustana 1530: Vyznání víry protestantů na říšském sněmu v Augsburku znamenalo oficiální odtržení od katolické církve.
- Šmalkaldská válka 1546–1547: Válka mezi katolickým císařem a protestantskými knížaty upevnila rozkol mezi oběma vyznáními.
- Augsburský náboženský mír 1555: Upravoval právní soužití katolíků a protestantů ve Svaté říši římské.
