8
Co je Mandela efekt? Ukazuje, jak si lidé kolektivně pamatují věci, které se nikdy nestaly. Úžasný vhled do naší paměti a síly sociálních vlivů.
Co je Mandela efekt? Význam a původ vysvětlen
Společné falešné vzpomínky ukazují, že naše paměť je formovatelná a že jsme někdy pevně přesvědčeni, že něco přesně víme. Falešné vzpomínky často vznikají v sociálních kontextech, kde skupiny nevědomě sdílejí a posilují falešné vzpomínky.
- Mandela efekt tedy popisuje kolektivní falešné vzpomínky, kdy je mnoho lidí přesvědčeno, že se událost odehrála tak, jak si ji pamatují, i když je prokazatelně jinak.
- Zatímco takzvaná „konfabulace“ postihuje pouze jednotlivce, Mandela efekt zasahuje celé skupiny.
- Název tohoto jevu pochází od americké autorky Fiony Broome, která v roce 2010 na konferenci zjistila, kolik lidí věří, že Nelson Mandela zemřel v 80. letech ve vězení.
- Mnozí si dokonce pamatovali podrobné scény z Mandelova údajného pohřbu. Ve skutečnosti však zemřel až v roce 2013. Broome proto pro tento druh kolektivních falešných vzpomínek vytvořila termín „Mandela efekt“.
- Z vědeckého hlediska je Mandela efekt příkladem toho, že obsah paměti vzniká kolektivně a je ovlivňován sociální komunikací, tlakem skupiny a médii. Opakovaným vyprávěním a potřebou sociální sounáležitosti se chybné vzpomínky ve skupině stávají „pravdivými“.
- Náš mozek totiž není pasivní úložiště. Vzpomínky se při každém vyprávění nebo přemýšlení znovu konstruují. Tak mohou malé chyby v rozhovorech nebo médiích vyrůst v domnělé pravdy.
- Sociální sítě a digitální média zesilují fenomén Mandela efektu. Rychle se šířící informace a memy dnes umožňují vznik a upevnění kolektivních falešných vzpomínek. Jedná se o novou společenskou výzvu, zejména v souvislosti s falešnými zprávami.
Příklady Mandela efektu
Mnoho slavných případů Mandela efektu pochází z každodenního života, médií nebo od známých značek. Níže jsme pro vás shromáždili několik prominentních příkladů, ve kterých naše paměť doplňuje vzpomínky o detaily, zjednodušuje je nebo je mění častým opakováním a vnějšími vlivy.
- „Luku, já jsem tvůj otec“: Tato údajná hláška ze Star Wars se ve filmu nikdy neobjevila. Darth Vader ve skutečnosti říká: „Ne, já jsem tvůj otec.“
- Looney Tunes: Název kresleného seriálu je „Looney Tunes“, nikoli „Looney Toons“, i když si to mnozí z nás pamatují jinak.
- Pikachu: Špička ocasu Pikachu je černá? Bohužel ne, je žlutá.
- KitKat: Logo čokoládové tyčinky nemá pomlčku, přesto mnoho lidí v mysli „vidí“ „Kit-Kat“.
- Febreze: Známý osvěžovač vzduchu se jmenuje „Febreze“, nikoli „Febreeze“.
- Počet států USA: Někteří lidé se domnívají, že jich je 51 nebo 52. Správný počet je však 50.
- Muž z Monopoly: Nenosí monokl, i když si ho tak mnoho lidí představuje.
- Logo VW: Mezi písmeny „V“ a „W“ je ve skutečnosti tenká čára, která je často přehlédnuta.
- Americká sportovkyně Kristi Yamaguchi je často považována za hokejistku. Ve skutečnosti byla olympijskou vítězkou v krasobruslení.
- „Sex ve městě“ se často označuje jako „Sex in the City“, ačkoli název vždy zněl „Sex and the City“.
- Citát z pohádky: Mnozí si pamatují „Zrcadlo, zrcadlo na stěně“. V originále však zní „Zrcadlo, zrcadlo na stěně“.
- „We are the champions“ od Queen: Mnozí si v duchu doplňují na konci „of the world“, ačkoli nahrávka tak nekončí.