16
V hodinách němčiny byla novela jistě jedním z témat. Pokud si již nepamatujete, co je to novela, osvěžíme vám trochu vaše literární znalosti.
Co je novela: stručná definice, charakteristika a příklady
Novela (z italského novella nebo latinského novus „nový“) je samostatný literární žánr: krátký až středně dlouhý prozaický příběh, který se soustředí na ústřední, mimořádnou nebo osudovou událost.
- V německy mluvících zemích byla novela často označována jako „malá sestra dramatu“ (např. Theodor Storm), protože má jasně strukturovaný děj s výrazným zvratem.
- Na rozdíl od povídky je konflikt v novele rozveden a většinou vede k rozhodujícímu zvratu; povídka naopak zůstává často fragmentárnější a epizodická.
- Známé novely jsou:Heinrich von Kleist — Michael Kohlhaas (právní a morální vyhrocení jako novela);& nbsp;Theodor Storm — Der Schimmelreiter (osudový příběh se symbolickou rovinou); Gottfried Keller — Kleider machen Leute (koncentrované pozorování společnosti); Stefan Zweig — Šachová novela (psychologicky hutná, symbolicky nabitá); Günter Grass — Kočka a myš (novější forma novely; hutný vypravěčský styl); Adalbert Stifter — Hornický křišťál (jako příklad poetického zhuštění)
Historický vývoj a literární význam
Kořeny novely sahají do italské renesance: vzory lze najít zejména v Decameronu Giovanniho Boccaccia (kolem roku 1350), sbírce krátkých vyprávěcích textů, které jsou považovány za ranou formu novely.
- Tyto předchůdkyně se vyznačovaly realističtějšími, životními epizodami a vytvořily model pro pozdější narativní formu.
- V 19. století měla novela v německé literatuře velký význam, zejména v rámci poetického realismu (přibližně od roku 1840). Autoři této epochy (např. Theodor Storm, Gottfried Keller, Adalbert Stifter, Heinrich von Kleist v přechodném období) používali novelu k soustředěnému zobrazení morálních, společenských nebo osudových konfliktů.
- Novela často sloužila jako prostředek k poeticko-realistickému zobrazení „skutečnosti“ v koncentrované formě.
Formální znaky – co tvoří novelu
Po vzniku a vývoji novely stojí za to se blíže podívat na její formální podobu. Zvláštní účinek tohoto žánru totiž nespočívá pouze v jeho obsahu, ale především v jeho precizní kompozici a symbolické hustotě, s níž vypráví mimořádnou událost v koncentrované formě.
- Uzavřená forma / pevná, většinou lineární dějová linie: Novely vyprávějí omezenou časovou posloupnost bez velkých vedlejších dějových linií; děj většinou směřuje k dramatickému nebo osudovému zvratu (tzv. peripetie).
- Leitmotiv: Opakující se obrazy, předměty, jazykové formule nebo situace mohou fungovat jako leitmotiv, který drží pohromadě strukturu příběhu.
- Symbolická věc (ústřední věc/symbol): Jedna věc nebo motiv může být ústředním bodem děje a nabýt symbolického významu (výzkum to často popisuje jako pokračování Heyseho „teorie sokola“ nebo pojmu symbolická věc). Tento ústřední objekt působí jako spouštěč nebo bod obratu příběhu.
- Zaměření na mimořádnou / osudovou událost: Novela je často založena na „neslýchané události“ (Goethe) nebo osudovém zvratu, který náhle změní život postavy (postav).
- Symbolická hustota / prostor pro interpretaci: Díky stručnosti formy často vzniká vysoká symbolická hustota; novely proto poskytují dostatek prostoru pro rozmanité interpretace.
Teorie a vymezení
Poté, co byly představeny hlavní charakteristiky novely, je nyní užitečné tento žánr také teoreticky zařadit a odlišit od příbuzných narativních forem.
- Teorie novely (krátká poznámka): Paul Heyse formuloval v 19. století slavnou takzvanou „teorii sokola“ (1871) — inspirovanou novelou Dekameronu — a tím naznačil strukturující princip ústředního předmětu nebo události, která drží příběh pohromadě. Později byl tento model v literární vědě rozšířen a dále rozvíjen pod pojmem symbolické věci. Heyseho perspektiva tedy zdůrazňuje moment jedinečné, památné události jako formální centrum novely.
- Rozlišení novely — povídky — románu: Charakteristické rysy novely: střední délka; jasná, uzavřená forma; centrální, typicky mimořádná událost; symbolická hutnost; většinou málo postav, přísná kompozice.
- Charakteristické rysy povídky: Ještě kratší; často otevřený konec; momentka nebo jednotlivá scéna; méně formulované zvraty; každodenní život nebo otevřené situace bez rozsáhlého vysvětlení.
- Charakteristické rysy románu: Velký formát; prostor pro několik dějových linií, podrobný vývoj postav, rozsáhlé zobrazení doby a společnosti.
- Tyto rozdíly nejsou vždy ostré – literatura je plynulá –, ale pomáhají rozpoznat typické funkční rozdíly.
previous post