5
Abolicionismus se z historického hlediska vztahuje k otroctví a jeho zrušení, ale i dnes kritizuje státní moc a její nespravedlivé struktury.
Abolicionismus: Více než jen zrušení otroctví
Když se již v 18. století abolicionisté zasazovali o zákaz otroctví, nastal zlom v tehdejších koloniích velmocí, jako byla Velká Británie nebo Spojené státy americké. Na druhé straně se naopak objevil ještě silnější rasistický narativ o podřadnosti tmavých Afričanů a Afričanek.
- Ačkoli mnoho náboženských i osvícenských osobností vyjadřovalo soucit s otroky a odmítání tohoto systému, teprve hnutí za zrušení otroctví přineslo cílevědomý a dobře organizovaný odpor proti otroctví.
- Nejde přitom jen o to, rozbít obchod s otroky a celý tento nelidský obchodní model v kontextu kapitalismu, ale také umožnit vykoupeným otrokům a otrokyním nový start do samostatného života.
- Abolicionismus tedy v překladu z latiny znamená zrušení či odstranění – v tomto případě se to týká především otroctví a obchodu s otroky.
- I dnes tento pojem stále znamená boj proti rasistickým praktikám. Hnutí „Black Lives Matter“ například velmi dobře ilustruje, o co přesně v abolicionistických požadavcích jde. Kritice zde čelí také policejní násilí, které je v centru dnešního významu pojmu abolicionismus.
Co dnes znamená abolicionismus
Zatímco abolicionismus byl na konci 19. století používán také jako pojem k zrušení přísné regulace prostituce například v Anglii a později také v Německu, od 70. let 20. století má tento termín mnohem širší význam.
- V oblasti kriminální politiky totiž zastánci a zastánkyně abolicionismu požadují zrušení státních represivních institucí, jako je policie, nebo také trestů odnětí svobody.
- Převládá tedy kritika represivních institucí – a tím pádem i věznic –, které zejména v kontextu masového věznění v USA lze stále částečně přirovnat k otroctví – především proto, že i tam se rasismus dodnes prolíná strukturami.
Čistá restrukturalizace by proto nebyla představitelná, ale podle abolicionistů a abolicionistek pouze úplné zrušení systému a zavedení nových způsobů uvažování, aby se odhalila příčina trestného činu a pachatel nebo pachatelka byli resocializováni jinak než izolací. - Abolicionisté a abolicionistky tedy ve svých teoriích kladou odpovědnost za to, aby mohla existovat spravedlivá společnost, do rukou občanské společnosti, resp. takzvaných komunit, které pomáhají obětem i pachatelům. Státní moc by naopak měla zůstat mimo hru, což kritici a kritičky abolicionistického hnutí odmítají jako nereálné a neproveditelné.
- Současný abolicionismus poukazuje na mnoho slabých míst naší společnosti, od kapitalistického vykořisťování přes patriarchální a rasistické útlaky na institucionální úrovni až po násilí na hranicích a ze strany policie. Do myšlenek abolicionismu se promítají i prvky anarchismu, komunismu a socialismu, které však nelze nutně považovat za synonyma abolicionistického pojmu.
